Archiv štítku: naplnění

Čas věnovaný něčemu, co nevyužijete z 95 % ve svém životě. Především Váš talent.

Jsou to poučky, které jste si dovolili lít do hlavy od rodičů, učitelů i kamarádů. Od lidí, kteří to s Vámi myslí dobře. Dobře je 3. Dobře je průměr.
Navzdory tomu, že jsou naprosto mimo Vaše vnitřní, niterné, hodnoty. Přesvědčení a cítění.
Na jednu stranu jsou součástí Vaši životní cesty. Všechno se děje, jak se dít má. Vše je OK.
Na druhou stranu Vaší povinností a právem je žít život, takový jaký cítíte a jaký chcete mít.

Máte právo a možnost vypnout autopilota. Přestat poslouchat ostatní lidi a začít poslouchat sami sebe. Kdy? Teď.

Vypnout autopilota však představuje vzít otěže do svých rukou.
Převzít zodpovědnost za všechny svoje vyslovené názory, uskutečněné činy i drobné vize.
I drobné vize vytváří celkový obraz Vaší práce i soukromého života.
Důležité je činnosti, o nichž máte jasné vize:
1) Uskutečňovat. Už teď. Ať jste v jakékoli situaci. Pokud jste na dně, dodá vám energii. Pokud jste na vrcholu, získáte větší rozhled.
2) Mluvit. Už teď. Z jiskry vzniká plamen. Plamen ve smyslu zapálení pro věc, Vaši činnost.
3) Prezentovat se. Už teď. I kdybyste si pořídili stránky na bezplatném publikačním portálu (webnode.cz, websnadno.cz). Podchyťte základ svého nadšení. Dejte světu o sobě vědět.
4) Vzdělávat se v nich. Jen praxí a vzděláváním se člověk mistrem stává. Člověk má na sobě pociťovat růst a vývoj.
5) Vzdělávat. Vzdělávat formou jednoduchých tipů a návodů. Které si lidé mohou doma (v práci) udělat sami. Na pokročilejší jste tu VY: MISTŘI, EXPERTI V OBLASTI.

Rozvíjejte svůj talent. Váš talent je těch 5 %, které Vám vyplní Váš život z 95 %. Spolu se spokojenou rodinou.

A jak objevit svůj talent? Jednoduše. Začněte, už teď, sebe sama více poslouchat. O čem mluvíte?
Co Vás zajímá ve volném čase, jakým činnostem se věnujete?
Jaký obor Vás zajímá?
A jakému oboru byste se chtěli nejraději věnovat, pokud byste měli zajištěny základní potřeby (bydlení, jídlo, mobil apod.)?

Tento článek je pro lidi, kteří chtějí žít život vyšší než průměr.

Krásný den Vám přeje Tomáš Verner

PS: V tomto článku chybí jedna položka: Jistota. Jedinou jistotu máte sami v sobě. Jistotu v sobě máte v mistrovském ovládání toho, co umíte. Stačí, když umíte dvě věci perfektně. Nejlépe, které spolu souvisí. Třeba německý jazyk a zeměpis 😉
Už teď na tom pracujme 🙂

Není to vždy ale tak jednoduché, bývá to občas hodně těžké.

Hodně těžký život máme, pokud si jej zbytečně komplikujeme. A nikdo neříkal, že život je lehký. Život si však můžeme udělat jednoduchý.

Když přestaneme dělat zbytečné věci, které nás odklání od naší cesty a víry.

Jedině však láska a víra v sebe; schopnost pochopit sebe samého a navrácení k cestě nás může znovu zachránit; tak jako schopnost odpustit (si) a jít dál.

Protože život je o chybách. Nikdo nám přesný návod na život nedal. A ani nemůže. Každý jsme unikát. A každý se potřebujeme naučit naslouchat sobě samému; svému tělu, jak reaguje na naše niterné potřeby. A dovolit si jít si za svými vizemi; plnit hodnotu, kterou jsme si stanovili uvnitř našeho poslání.

A součástí toho poslání a zároveň povinností v našem životě je být a zůstat šťastný.

A šťastný může člověk být jen pokud dělá to, co skutečně chce.

A zároveň je potřeba přijmout i všechny ostatní události, které jsou nevyhnutelné. A slouží jako zrcadlo a ukazatel, že jsme sešli z naší cesty. A i za tyto odbočky je potřeba se mít rád.
Protože nikdo není dokonalý. Dokonalost je jen vrcholem neetického posuzování a poměřování. Copak jablka jsou hrušky?

Po čem prahne Tvoje lidská duše? Řekni, dítě moje!

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak si děti říkají o pozornost?
Všimli jste si toho někdy? Vnímali jste to?
Jsou to běžné fyziologické potřeby: pláč, hlad, potřeba vylučování/vyměšování.

Jsou to také potřeby, na sebe upozornit, jaká přání mají.
Někdy je jen potřeba, aby se ,,dospělí“ zeptali dítěte, co teď chce?
Děti chtějí, abychom se jich zeptali, aniž by měly strach, že je rodiče budou ,,hodnotit“ v stylu: ,,To nepotřebuješ. To je blbost; Na to nemáme peníze; Vezmeš to do ruky jednou a potom se to bude válet v koutě; Teď nemám čas.“.

Také mají děti strach z přijetí. Z přijetí, když budou jiní než většina. Jestli i potom budou přijímáni takoví, jací jsou.

A mají i strach z podmíněné lásky.
Podmíněná láska je ovládaná strachem. Podmíněná láska je obchod. Obchod ve znění: ,,Když budeš nosit ze školy samé jedničky, budeme Tě mít rádi.; Když to všechno sníš, můžeš si jít hrát.“
Pořád dětem nastavujeme pravidla.
Místo dovolení dětem žít v proudu radosti.
Život je více než obchod. A potřeba někoho motivovat.
Buďto to udělat chce, nebo ne.

Někdy si pár pořídí dítě, aby jejich se vztah stmelil. Nebo protože to jejich okolí očekává.

Snažit se naplnit očekávání někoho jiného je nejrychlejší jízdu do pekla. Rozjeli tímto vlak poháněný strachem, stresem, nedostatkem lásky, času, peněz a klidu.
Kvůli komu žijete? Kvůli druhým nebo kvůli sobě?

Lidé si také dítě pořizují, aby mu/jí mohli kupovat hračky, po kterých oni sami toužili a které oni sami neměli. A většinou jim připadá trapné si je pořídit v ,,dospělosti“. Protože se od nich očekává, že už jsou dospělí a budou se podle toho chovat.
Naše děti jsou fyzickým zrcadlem dětí v nás samých. Našeho vnitřního dítěte.
A nejen děti.

A v tomto duchu si přestanou plnit svoje dětské sny.
Plnit si sny, i ty dětské, je zdrojem a palivem naplněného a bohatého života.
Naplněný a bohatý život je jediný důvod bytí na tomto Světě.

Pro mě osobně je velkým naplněním psát pro Vás tyto články.
To, že je to dokonce mým životním posláním jsem zjistil ,,náhodou“ v tramvaji, jednoho pondělního rána. Cestou na brigádu.
A tento článek vznikl na chodníku. Uprostřed ulice, cestou do sportcentra, kam jsem si šel zarelaxovat. Dovolil jsem si ponechat otevřenou mysl. A chytil se svého proudu.
Nejsem nic víc a nic míň než Vy, kdo tento článek čtete. Jen jsem začal k svému životu přistupovat jinak, než 95 % populace.
Podle mě je život o přijetí sebe sama. O odpuštění a opuštění. A dovolení si.
Dovolení si přijmout sebe sama přesně takového/takové, jaký/jaká jsem. Dovolení si odpustit. Hlavně to, co jsem provedl jiným.
A opustit nepotřebné, aby mohlo přijít nové, potřebné.

A mám svoje rodiče i okolí rád. Dali mi život. A mám je rád i přesto, že se mě snažili učit to, co je učili jejich rodiče a jejich učitelé.
Protože je to tak učili.

Já jsem si dovolil z tohoto proudu vystoupit. Jdu si svou cestou.
Zodpovědně jsem si stoupl ke kormidlu lodi jménem ,,Můj život“. Vypnul jsem autopilota (naprogramovaného mým okolím). Mám mysl otevřenou a všímám si příležitostí.

Jsem klidný. A jsem tady a teď.
Když nemáte příležitost, vytvořte ji.

Váš Tomáš Verner

Chutě se během života mění

Tak jak se v životě člověka mění chutě, mění se i společenství a lidi v našem životě.
Ne nutně musíme zůstat ve společenství, do kterého jsme přišli. Vždy záleží na tom, jaká společnost lidí s námi aktuálně rezonuje.

S mým příchodem do Herbalife jsem se seznámil a potkal s více než jednou stovkou lidí. Někteří tu už nejsou. Každý a kdykoliv má možnost volby, kterou cestou půjde. Já jsem se od dubna 2012 začal více směrovat na osobní rozvoj a jeho vyučování. V srpnu 2012 mě naprosto pohltili meditace, jóga a koncentrace na aktuální okamžik. To vše prostřednictvím akce zvané Spiritual Camp. I díky této akci jsem si uvědomil, že hodně lidí
i z Herbalife se mnou zůstává v kontaktu. Jsou to i lidé, kteří jsou stejně naladěni na meditace.

Meditace nemusí být jen posed v lotosovém květu, v chrámu vzdáleném 1000km od nejbližší civilizace. Meditovat můžeme třeba u oběda. Stačí zavelet ticho. Zavelet v dobrém. Můžete se tak lépe soustředit, koncentrovat se na jídlo. Já obědvám (pokud jsem doma) ve svém pokoji. Sedím na zemi. Na patách, pod nárty mám sbalenou deku. Oběd na židli. A jím každou část jídla zvlášť. Tedy přílohu, maso, oblohu. Vychutnávám každé jedno sousto. Mám zavřené oči a každé sousto žvýkám až do kašičky. Ulehčuji tak i svému trávení 🙂

Hodněkrát mě při této obědové meditaci napadají myšlenky a články, které následně zde publikuji. Naučil jsem se i vychutnávat si cestu.
Jak se lidem mění společenství skupin lidí v životě, jsem si uvědomil, když jsem začal sloupávat ze svých dveří pivní tácky, které jsem asi před 6 lety tak rád sbíral. Teď je sloupávám, protože pivo a podobné akce už nejsou součástí mé cesty.

I hudební žánr se mi změnil – od Kabátů a IneKafe jsem se aktuálně dopracoval ke klidné hudbě. I za to jsem rád. A jsem rád za cestu, kterou jsem se vydal i za lidi, kteří se mnou tou cestou šli. Jakkoli dlouhá tato cesta byla. Děkuji, děkuji, děkuji.

Ano, přiznávám. Občas si na lidi, věci nebo i hudbu z dřívějška vzpomenu. Nicméně v srdci necítím potřebu s nimi dál nebo znovu zůstat v kontaktu. Opouštím je s láskou a pěknými vzpomínkami. Vzpomínky jsou podle mě
v životě to, co Vám nikdo nevezme.
Každý má volbu jít si svou cestou a má právo si bezpodmínečně dovolit přestat být otrokem.

Moudrost je v tichu

Přísloví praví ,,Moudrost je v konání.“ Čili v práci, v dělání. Co když už je všechno uděláno? Napadlo Vás někdy, že si život zbytečně komplikujeme?

Jak si chcete všimnout příležitosti, kterou Vám někdo nabízí anebo která se skrývá mezi řádky během rozhovoru se známým (i neznámým) člověkem? Jak si chcete takové příležitosti všimnout, když máte v hlavě provoz jako na dálnici v době špičky?

Co chci říci tím ,,Moudrost je v tichu“? V tichu člověka napadají ty nejsilnější myšlenky. Podněty k činnostem, ke konání. Podle mého názoru stojí za časovou investici se zastavit. Přestat dělat, aby bylo hotovo. Příliš mnoho lidí koná věci, které je neuspokojují. Nenaplňují je. Pracují na své maximum. A jaké jsou z toho výsledky? Na tuto otázku si odpovězte sami. Naplňuje Vás vaše práce?  Jak se cítíte, když se z práce=zaměstnání vrátíte domů?

Tento příspěvek mě napadl během oběda. Sedím na zemi v jogínském sedu na patách, soustředím se na jídlo. Občas mě napadne nějaká myšlenka mimo. Mimo jídlo. Právě takové myšlenky jsem se chopil a výsledkem je tento článek. K tomuto konání jsem se dostal díky Shiva Shankarovi. Jogínu z Himalájí. Účastnil se akce Spiritual Camp pořádané Markem Dzirasou. Tímto moc děkuji Markovi, Shivovi i všem účastníkům za setkání.

Děkuji děkuji děkuji