Lenka K.

Tome, já tě nechci tím hodnotit jako kouče. chtěla jsem ti poděkovat, ptz. ten pocit, který jsem zažila minulý týden byl prostě skvělý a povzbuzující a vím, že na něm máš svůj podíl.

Jsem ti vděčná. Za to, že mě posloucháš bez toho, abys mne soudil a snažil se mi vnutit svůj názor. Při rozhovoru s tebou mi padá většina masek, které jsem si vytvořila a nakonec sama sebe slyším říkat, to co skutečně cítím. Někdy to bolí, někdy mě to nutí k slzám, které chci zastavit, ale většinou je v tom nějaké nové poznání. A z něj pak vychází síla, kterou postupně objevuju a zjišťuju, že ve mně vlastně byla vždy. Prostě si začínám vážit sama sebe, svých potřeb a názorů. Jsem schopná si alespoň některé prosadit a to je skvělý pocit.