Jakým směrem plyne Váš obdiv, takový talent a schopnosti máte. Pravděpodobně

Jakým směrem plyne Váš obdiv, takový talent a schopnosti máte. Pravděpodobně.

Každý z nás někoho obdivuje – zpěváky, herce, vůdce a lídry, spisovatele, skladatele.

Toto je jednoduchý nástin situace, která v člověku vyvolává potřebu jeho/jejího obdivu. Ze zcela prostého a jednoduchého důvodu – je velká pravděpodobnost, že to, pro co daného člověka obdivujete, máte talent a schopnost také.

Proč to tedy tak málo lidí uskuteční?
Málo lidí si však dovolí to uskutečnit – jít za tím, co je táhne, kde, v čem a v kom vidí svůj vzor. Jsou příliš zatíženi názory ostatní. Potřebou ovládat jiné pomocí nacpání sebe samých do tabulek.

Rozumné důvody a logika.
Málokdy však logika přivedla lidi ke štěstí a spokojenosti. Rozumné důvody drží lidi při zemi a při zdi. Stávají se z nich loutky v rukou jiných. ,,A co si myslíte, že pro Vás plánují jiní lidé? Pravděpodobně nic moc“ je část citátu Jihma Rohna.
Lidé, kteří chtějí psát, se bojí a argumentují tím, že neví jak. Opravdu ne-víte, jak psát? Tak jakto že píšete? Chcete radu? Prostě pište. Projděte si mé články od prvního až k tomuto.
Psal jsem, jak jsem cítil a zároveň jsem se vyvíjel. A vyvíjím dál. Držím se minima pravidel.

Jak tedy začít?
Jednoduše. Dovolte si. Dovolte si dělat stejné činnosti a věci, pro které jiné obdivujete.

Paradoxně se stačí zamyslet.
CO, jaké pohyby, věci, činnosti, styl napodobujete? A jak Vám to jde?
Jde Vám to lehce? Dovolte si být přirození – sami sebou.
Opravdu chcete napodobovat toho člověka přesně?

Stačí inspirace.
Malinké náznaky… a dovolení si chytit se toho proudu.
A z malinkého se stává obrovské.

Důležité je vydržet a vytrvat.
Zůstat ve svém proudu. Dělat to, co Vás baví tak dlouho, až se to pro Vás stane posedlostí.

Dlouho jsem přemýšlel.
Jak se uživit, tím, co mě baví. Jedním z mých životních poslání je psát pro Vás tyto články.
Jsou dvě možnosti: zpoplatnit čtení mých článků, nebo na jejich základě vydám knihu.
Přikláním se k tomu druhému. Už i přesně vím, jak ta kniha vypadá. 1/3 obsahu už mám napsanou. Potřebuje jen dotvořit.

Dnes mi kamarádka napsala o několik málo informací.
A já jsem se chytil svého proudu. Mohl jsem jí odpovědět…. Ne. Začal jsem koučovat. Viděl jsem hloubku toho, na co se mě ptala. 90 minut koučování mi připadlo jako 20 minut. Výsledek? Cítila zklidnění a svůj směr, kam teď má jít. Evičko, krásná práce.
Moje odměna? Nabídla mi ubytování-azyl, když budu potřebovat přespat v Praze. Evi, děkuji. Děkuji i za inspiraci k dalšímu článku.

Dělejte jen to, co dělat máte. Že nevíte, co máte dělat? Ale víte.
Příroda je krásná ukázka toho, že každý ví co má dělat a dělá to. I přes to, že tam zdánlivě vládne chaos a někdy i nic nedělání. I to nic ne-dělání je důležité. Jsme lidé. Ne stroje.
Člověk v největším presu, stresu a vytížení se má zastavit-dupnout na brzdy, počkat až klesne prach a podívat se, kam dojel. Jestli uhání, žene se za ú-spěchem, tím správným směrem. A co dál? Vy to víte. Jen potřebujete si přestat házet sami klacky pod nohy: Potřebuje přestat házet trávu a nepořádek na hladinu, kterou jste již od toho bordelu očistili a začínáte vidět na dno. Na svoje dno, kde máte všechny odpovědi. Odpovědi na Váš život. A jaký je smysl Vašeho života? Žít svůj život nebo život někoho jiného?

Jděte tam, kam prahne Vaše srdce. Mozek a tělo už se postarají, aby o Vás bylo postaráno. Důvěřujte proudu. Důvěřujte procesu. Když přestanete důvěřovat, spálíte se.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Connect with Facebook

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..