Co nás rozptyluje?

Čemu dovolujeme, aby nás rozptylovalo?

Vymlouvat se na ostatní lidi nebo věci, znamená jít stále stejnou,
už vyšlapanou nebo vyjetou, cestou. A kam došli Ti lidé před Vámi?

Menšina, asi 5 % populace, medituje, přemýšlí a realizuje svoje nápady.
Většina, zbylých 95 % populace, je ochotno za tyto nápady platit.

Kolik z těchto nápadů má však skutečnou hodnotu?
Podle mého názoru v širším náhledu dovolujeme menšině, aby nás zaměstnávala ,,vymoženostmi“. A strhává tak pouze naši pozornost od nás samotných.
Uvědomil jsem si to, když jsem otevřel novou záložku internetového prohlížeče. A podíval se na stránku s rychlými odkazy jinak než dříve. Jinak než automaticky a jinak než pouze automatizovaně jsem klikl na odkaz. Čas se v ten okamžik zpomalil a prostor dostal jiný rozměr. Najednou mi některé ,,věci“ a události začali více do sebe zapadat – přibyl další velký kus skládanky do obrazu zvaného „Můj život“.Obrázek - kam_směřuji

Někdy to jsou jen takové malé AHA-MOMENTY. Jindy jsou to zlomové události a zjištění, které mě zastaví
v jakékoliv situaci.
Grády tomu dodává příval slz anebo proud energie.

Každý člověk potřebuje pro svůj život energii. Každý ji získáváme jiným způsobem.
Mnohdy většinu lidí stojí více úsilí si tuto energie udržet. Dovolují totiž menšině, aby je rozptylovala.
Poměr mezi většinou a menšinou může být i jiný, než jen v počtu. Může se jednat o to, jak se s kým cítíte. Pokud jste schopni vnímat energii jiného člověka, zcela jistě dokážete vnímat, jestli Vás dotyčný/á táhne nebo tlačí.
A chcete-li si dát věci a události do souvislostí a vidět věci i v jiném světle – jste schopni si vybavit v jaké situaci Vás kdo a kam tlačí a kdy Vás a kam táhne.

Další věcí je, jak s tím naložíte.
Mnoho lidí dnes prahne po osobním rozvoji. Chodí na semináře, cvičí jógu, medituje, čte knihy osobního rozvoje… a jen 5 % dokáže tyto zkušenosti využít i jinde, než jen v józe samotné nebo jen v samotném čtení – studování knih. Já osobně, když čtu – studuji knihu osobního rozvoje, na jejím základě mě napadají různé skutečnosti a podněty. Vybavují se mi různé životní situace. Některé odstavce nebo jen věty mě dokáží rozbrečet. Vidím v tom hlubokou pravdu – sílu, která ve mně rezonuje na srdeční úrovni. Jsou to většinou myšlenky, které já ctím jako Svoji ústavu – hodnoty člověka.
Jsou to však myšlenky, které uslyšíte nebo se je dozvíte od 1 % populace, která používá a praktikuje osobní rozvoj v běžném životě.
A je pouze na Vás, jak s těmito poznatky naložíte.
Mnoho lidí svůj život bere, že to tak prostě je – geneticky/dědičně to tak mají. Staví se ke svému životu tak, že oni s tím nic dělat nemohou. Možná spíše nechtějí, protože by se měli přestat vymlouvat na ostatní. A to je známka pohodlnosti. Vzdát se nebo posunout svou zónu pohodlí znamená převzít odpovědnost za svoje názory a činy.

Přestaňte se bát, co si o vás ostatní pomyslí.
Vy je zajímáte jen do té doby a do té míry, kdy si o Vás mají co zajímavého povídat. Až si přestanou povídat o Vás, protože pro ně přestanete být zajímavým objektem k hovoru – pomluvám, najdou si někoho jiného.
Většina lidí se stejně zajímá jen o sebe.
Tak proč dovolit sebe rozptylovat od toho, co nás skutečně zajímá a táhne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Connect with Facebook

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..