Archiv štítku: štěstí

Není to vždy ale tak jednoduché, bývá to občas hodně těžké.

Hodně těžký život máme, pokud si jej zbytečně komplikujeme. A nikdo neříkal, že život je lehký. Život si však můžeme udělat jednoduchý.

Když přestaneme dělat zbytečné věci, které nás odklání od naší cesty a víry.

Jedině však láska a víra v sebe; schopnost pochopit sebe samého a navrácení k cestě nás může znovu zachránit; tak jako schopnost odpustit (si) a jít dál.

Protože život je o chybách. Nikdo nám přesný návod na život nedal. A ani nemůže. Každý jsme unikát. A každý se potřebujeme naučit naslouchat sobě samému; svému tělu, jak reaguje na naše niterné potřeby. A dovolit si jít si za svými vizemi; plnit hodnotu, kterou jsme si stanovili uvnitř našeho poslání.

A součástí toho poslání a zároveň povinností v našem životě je být a zůstat šťastný.

A šťastný může člověk být jen pokud dělá to, co skutečně chce.

A zároveň je potřeba přijmout i všechny ostatní události, které jsou nevyhnutelné. A slouží jako zrcadlo a ukazatel, že jsme sešli z naší cesty. A i za tyto odbočky je potřeba se mít rád.
Protože nikdo není dokonalý. Dokonalost je jen vrcholem neetického posuzování a poměřování. Copak jablka jsou hrušky?

Co nás ve škole nenaučili?

Jako první věc vnímám, že člověk se potřebuje naučit reagovat na věci a události, které se kolem nás dějí.

Potřebujeme se naučit, jak pracovat, nakládat s penězi. Jak se o ně starat a vůbec, jak je přijmout.

A za vrchol pomyslné pyramidy a zároveň základní desku celého života pokládám lásku k sobě samému. Lásku k sobě samému a schopnost přijmout sebe samého.
Přijmout se přesně takový, jaký jsem. Se všemi ,,špatnými“ i ,,dobrými“ vlastnostmi.
Špatnými vlastnostmi nás lidé označují, protože nevyhovujeme jejich očekávání. Jejich domněnkám. Lidé raději milují domněnky, než skutečnost.
A dobrými vlastnostmi nás lidé označují, když pro ně děláme to, co oni chtějí.

Tento článek je o tom, co nás ve škole nenaučili.
A teď o tom, co nás tam naučili.
Základem v životním procesu je schopnost, číst, psát a počítat.
Můj osobní názor je, že dějiny, přírodopis, fyzika a podobně mají mít děti možnost vybrat si sami. Aniž by za ně někdo jiný rozhodoval.
Děti potřebují prostor, aby se mohly projevit. Hraním si s autíčky, panenkami, na schovávanou, na řidiče autobusu… Všechny tyto hry děti dělají bez přemýšlení. Protože tím dávají najevo, co chtějí dělat. A na tomto základu mají být děti vedeny.
Skutečným mistrem se člověk, i dítě, stává, jen opakováním.
A já vnímám, že právě toto opakování vede ke šťastnému životu.
A šťastný život je o tom, že děláte to, co je Vašim posláním. Naplňuje Vás a baví.
To, co vyjadřuje Vás samotné svou přirozeností a všemi dary, které jste od sudiček dostali do vínku.

A nezoufejte. Jako dítě nebo děti si můžete dovolit chovat se kdykoliv.
Probudíte tím v sobě své touhy a vlastnosti. Touhy a vlastnosti, které jsou Vašim obrovským potenciálem. Touhy, které se stanou Vaší motivací. Důvodem, proč ráno vstát z postele.

Po čem prahne Tvoje lidská duše? Řekni, dítě moje!

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak si děti říkají o pozornost?
Všimli jste si toho někdy? Vnímali jste to?
Jsou to běžné fyziologické potřeby: pláč, hlad, potřeba vylučování/vyměšování.

Jsou to také potřeby, na sebe upozornit, jaká přání mají.
Někdy je jen potřeba, aby se ,,dospělí“ zeptali dítěte, co teď chce?
Děti chtějí, abychom se jich zeptali, aniž by měly strach, že je rodiče budou ,,hodnotit“ v stylu: ,,To nepotřebuješ. To je blbost; Na to nemáme peníze; Vezmeš to do ruky jednou a potom se to bude válet v koutě; Teď nemám čas.“.

Také mají děti strach z přijetí. Z přijetí, když budou jiní než většina. Jestli i potom budou přijímáni takoví, jací jsou.

A mají i strach z podmíněné lásky.
Podmíněná láska je ovládaná strachem. Podmíněná láska je obchod. Obchod ve znění: ,,Když budeš nosit ze školy samé jedničky, budeme Tě mít rádi.; Když to všechno sníš, můžeš si jít hrát.“
Pořád dětem nastavujeme pravidla.
Místo dovolení dětem žít v proudu radosti.
Život je více než obchod. A potřeba někoho motivovat.
Buďto to udělat chce, nebo ne.

Někdy si pár pořídí dítě, aby jejich se vztah stmelil. Nebo protože to jejich okolí očekává.

Snažit se naplnit očekávání někoho jiného je nejrychlejší jízdu do pekla. Rozjeli tímto vlak poháněný strachem, stresem, nedostatkem lásky, času, peněz a klidu.
Kvůli komu žijete? Kvůli druhým nebo kvůli sobě?

Lidé si také dítě pořizují, aby mu/jí mohli kupovat hračky, po kterých oni sami toužili a které oni sami neměli. A většinou jim připadá trapné si je pořídit v ,,dospělosti“. Protože se od nich očekává, že už jsou dospělí a budou se podle toho chovat.
Naše děti jsou fyzickým zrcadlem dětí v nás samých. Našeho vnitřního dítěte.
A nejen děti.

A v tomto duchu si přestanou plnit svoje dětské sny.
Plnit si sny, i ty dětské, je zdrojem a palivem naplněného a bohatého života.
Naplněný a bohatý život je jediný důvod bytí na tomto Světě.

Pro mě osobně je velkým naplněním psát pro Vás tyto články.
To, že je to dokonce mým životním posláním jsem zjistil ,,náhodou“ v tramvaji, jednoho pondělního rána. Cestou na brigádu.
A tento článek vznikl na chodníku. Uprostřed ulice, cestou do sportcentra, kam jsem si šel zarelaxovat. Dovolil jsem si ponechat otevřenou mysl. A chytil se svého proudu.
Nejsem nic víc a nic míň než Vy, kdo tento článek čtete. Jen jsem začal k svému životu přistupovat jinak, než 95 % populace.
Podle mě je život o přijetí sebe sama. O odpuštění a opuštění. A dovolení si.
Dovolení si přijmout sebe sama přesně takového/takové, jaký/jaká jsem. Dovolení si odpustit. Hlavně to, co jsem provedl jiným.
A opustit nepotřebné, aby mohlo přijít nové, potřebné.

A mám svoje rodiče i okolí rád. Dali mi život. A mám je rád i přesto, že se mě snažili učit to, co je učili jejich rodiče a jejich učitelé.
Protože je to tak učili.

Já jsem si dovolil z tohoto proudu vystoupit. Jdu si svou cestou.
Zodpovědně jsem si stoupl ke kormidlu lodi jménem ,,Můj život“. Vypnul jsem autopilota (naprogramovaného mým okolím). Mám mysl otevřenou a všímám si příležitostí.

Jsem klidný. A jsem tady a teď.
Když nemáte příležitost, vytvořte ji.

Váš Tomáš Verner

Návod, jak bojovat s prokrastinací – chronickým odkládáním.

Jak bojovat s prokrastinací – chronickým odkládáním.

Nejdříve si vysvětlíme pojem Prokrastinace. Cituji tetu Wikipedii: „Prokrastinace je výrazná a chronická tendence (snaha) odkládat plnění (většinou administrativních či
psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující
prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.“

Můj návod:
1. Přestaňte bojovat. Přestaňte bojovat s prokrastinací. Svou prokrastinaci přijměte úplně stejně, jako barvu svých očí. Čemu věnujete svou pozornost (boji s odkládáním), to roste. Navíc je to nekonečný boj s větrnými mlýny.
Možná právě toto Vám zastírá příležitost chytnout se svého proudu bohatství.
2. Stanovte si priority činností a věcí, které jsou pro Vás důležité a potřebné. Je velká pravděpodobnost, že se soustředíte na věci či činnosti, které když neuděláte, nic se nestane.
3. Přestaňte se porovnávat, srovnávat a hodnotit s ostatními. Je to ztráta času. A energie.
4. Přiznávám, že se může jednat o Vaše povinnosti, které mohou být pro Vás důležité. Je nutné, abyste je udělali přímo Vy? Napadlo Vás najít člověka, který má na tuto konkrétní činnost talent, vlohy, nadání a zkušenosti?
Co je neproduktivní? Odkládání činností, které umím výborně? Nebo odkládání činností v kterých se plácám?
5. Co je důležité pro někoho jiného, nemusí být důležité pro Vás. Sepište si činnosti, které jsou součástí procesu, který je pro Vás důležitý. A napište si k nim, co se stane, pokud je neuděláte.
6. Projděte svůj mobilní telefon, emailové kontakty. Také zalovte v paměti, zda jste vy někdy někde viděli auto, dům nebo plakát, který Vám může pomoci.
Lidé, kteří Vám mají pomoci, Vám do života přijdou vždy ve správnou chvíli.
7. Věřte. Víra ve skvělé dokončení Vašeho procesu je potřebná.

Ps: Celý tento návod popíra jedna faktická zkušenost. Hybné Vesmírné síly, které jsou všude kolem nás, mají nejlepší přehled nad děním ve Světě.
Člověk se zvládne naučit cokoliv. A člověk dokáže všechno, co si lidská mysl dokáže představit. Někdy však osud, vesmír, Bůh, ,,ten nahoře“, Vám dává jasný signál, že tudy cesta nevede. Jak říká Mark Džirasa: ,,Co se Vám v životě rozpadá, možná teprve konečně zapadá“. Lidé i věci nám do života přichází, aby nás něco naučili 🙂 A zase odešli. Pokud už nejsou potřeba 😉 Poděkujte jim a dovolte si je pustit.

Krásný den Vám přeje Tomáš Verner

Peníze a práce

Peníze nejsou zdrojem štěstí a naplnění. Peníze jsou prostředkem k tomu žít život, jaký chceme. Sami o sobě nejsou ničím. Peníze jsou důsledkem Vašeho snažení. Peníze jsou důsledkem Vaší píle a kuráže si říci o odměnu za Vámi odvedenou činnost. Nejsou ale prostředkem k štěstí. Lidé se obklopují věcmi, které nepotřebují, kvůli lidem které nemají rádi. Ano. Když máte peníze, můžete si za obnos, který máte, koupit co chcete, někdy i to co nechcete nebo nepotřebujete.

V dnešní době jsou peníze potřeba. Potřebujeme někde bydlet, něco jíst, oblékat se apod. Já ze svého úhlu pohledu a ze své zkušenosti pozoruji, že si často kupujeme věci, které vlastně ani nepotřebujeme. A hodně lidí tak činí ve větším měřítku v domnění, že budou šťastní a spokojení. Někteří lidé používají peníze jako ,,výplatné“ za nějaký svůj dřívější dluh.

Poměrně často se tak děje v rodinách, kde rodiče nedávali svým dětem pravou srdečnou lásku. A už od raných let dítěte si rodiče svoje děti kupují penězi a dárky. Přitom by mnohdy stačilo být se svými dětmi. Trávit s nimi čas. Mluvit s nimi. Mluvit s nimi o tom, co je zajímá, co je trápí. Pomáhat jim i sobě najít v sobě potenciál, kterého máme každý v sobě obrovské množství. Je to tak jednoduché.

Na druhou stranu lidé raději tráví čas s jinými lidmi než sami se sebou. Protože se bojí sami sebe zeptat, co v životě chtějí. Bojí se odpovědí. Bojí se odpovědí, protože by se dozvěděli odpověď, která je v rozporu s tím, co je učí nebo učil systém. Zajeté koleje se hůře opouštějí. A nová cesta se daleko hůře prošlapává. Je jednodušší jít po už vyšlapané cestě. A je ta už prošlapaná cesta pro Vás cestou ke štěstí=k vnitřnímu naplnění? Zamyslete se, jestli práce, kterou děláte, byste dělali i zadarmo? Pokud ano, jste šťastni a děláte práci, která je Vaším životním posláním (pravda životní poslání si můžeme každý vybrat sám a za tím si jít, na druhou stranu každý máme v sobě potenciál-talent, který nám může pomoci k činnosti-práci, která nás bude naplňovat, budeme ji dělat svými přirozenými talenty a vyděláme více peněz).

Napište si, které činnosti děláte nejraději a nejčastěji, a to s lehkostí. Kdy Vám ruce (nebo jiná část těla) pracují sami ani nad tím nemusíte moc přemýšlet nebo se snažit? 😉

Pokračování příště 😉