Jako první věc vnímám, že člověk se potřebuje naučit reagovat na věci a události, které se kolem nás dějí.

Potřebujeme se naučit, jak pracovat, nakládat s penězi. Jak se o ně starat a vůbec, jak je přijmout.

A za vrchol pomyslné pyramidy a zároveň základní desku celého života pokládám lásku k sobě samému. Lásku k sobě samému a schopnost přijmout sebe samého.
Přijmout se přesně takový, jaký jsem. Se všemi ,,špatnými“ i ,,dobrými“ vlastnostmi.
Špatnými vlastnostmi nás lidé označují, protože nevyhovujeme jejich očekávání. Jejich domněnkám. Lidé raději milují domněnky, než skutečnost.
A dobrými vlastnostmi nás lidé označují, když pro ně děláme to, co oni chtějí.

Tento článek je o tom, co nás ve škole nenaučili.
A teď o tom, co nás tam naučili.
Základem v životním procesu je schopnost, číst, psát a počítat.
Můj osobní názor je, že dějiny, přírodopis, fyzika a podobně mají mít děti možnost vybrat si sami. Aniž by za ně někdo jiný rozhodoval.
Děti potřebují prostor, aby se mohly projevit. Hraním si s autíčky, panenkami, na schovávanou, na řidiče autobusu… Všechny tyto hry děti dělají bez přemýšlení. Protože tím dávají najevo, co chtějí dělat. A na tomto základu mají být děti vedeny.
Skutečným mistrem se člověk, i dítě, stává, jen opakováním.
A já vnímám, že právě toto opakování vede ke šťastnému životu.
A šťastný život je o tom, že děláte to, co je Vašim posláním. Naplňuje Vás a baví.
To, co vyjadřuje Vás samotné svou přirozeností a všemi dary, které jste od sudiček dostali do vínku.

A nezoufejte. Jako dítě nebo děti si můžete dovolit chovat se kdykoliv.
Probudíte tím v sobě své touhy a vlastnosti. Touhy a vlastnosti, které jsou Vašim obrovským potenciálem. Touhy, které se stanou Vaší motivací. Důvodem, proč ráno vstát z postele.