Archiv štítku: radost

Proč ta přirozenost?

Přirozenost nejlépe vystihne daný okamžik.
Ani tyto řádky nevznikají náhodou či jako objednávka od kohokoliv zvenku.
Nejlépe dokážeme vystihnout daný okamžik, pokud jsme připraveni ve slova smyslu své přirozenosti a talentu. Jednáme na základě intuice s nástroji, které nám logicky náleží a které umíme ovládat. Tělo je pak vykonavatelem toho co z nás prostupuje duší a logikou, která to lehce řídí. Jinak se všechno řídí samo. Tak jako příroda.

Není to vždy ale tak jednoduché, bývá to občas hodně těžké.

Hodně těžký život máme, pokud si jej zbytečně komplikujeme. A nikdo neříkal, že život je lehký. Život si však můžeme udělat jednoduchý.

Když přestaneme dělat zbytečné věci, které nás odklání od naší cesty a víry.

Jedině však láska a víra v sebe; schopnost pochopit sebe samého a navrácení k cestě nás může znovu zachránit; tak jako schopnost odpustit (si) a jít dál.

Protože život je o chybách. Nikdo nám přesný návod na život nedal. A ani nemůže. Každý jsme unikát. A každý se potřebujeme naučit naslouchat sobě samému; svému tělu, jak reaguje na naše niterné potřeby. A dovolit si jít si za svými vizemi; plnit hodnotu, kterou jsme si stanovili uvnitř našeho poslání.

A součástí toho poslání a zároveň povinností v našem životě je být a zůstat šťastný.

A šťastný může člověk být jen pokud dělá to, co skutečně chce.

A zároveň je potřeba přijmout i všechny ostatní události, které jsou nevyhnutelné. A slouží jako zrcadlo a ukazatel, že jsme sešli z naší cesty. A i za tyto odbočky je potřeba se mít rád.
Protože nikdo není dokonalý. Dokonalost je jen vrcholem neetického posuzování a poměřování. Copak jablka jsou hrušky?

Co nás ve škole nenaučili?

Jako první věc vnímám, že člověk se potřebuje naučit reagovat na věci a události, které se kolem nás dějí.

Potřebujeme se naučit, jak pracovat, nakládat s penězi. Jak se o ně starat a vůbec, jak je přijmout.

A za vrchol pomyslné pyramidy a zároveň základní desku celého života pokládám lásku k sobě samému. Lásku k sobě samému a schopnost přijmout sebe samého.
Přijmout se přesně takový, jaký jsem. Se všemi ,,špatnými“ i ,,dobrými“ vlastnostmi.
Špatnými vlastnostmi nás lidé označují, protože nevyhovujeme jejich očekávání. Jejich domněnkám. Lidé raději milují domněnky, než skutečnost.
A dobrými vlastnostmi nás lidé označují, když pro ně děláme to, co oni chtějí.

Tento článek je o tom, co nás ve škole nenaučili.
A teď o tom, co nás tam naučili.
Základem v životním procesu je schopnost, číst, psát a počítat.
Můj osobní názor je, že dějiny, přírodopis, fyzika a podobně mají mít děti možnost vybrat si sami. Aniž by za ně někdo jiný rozhodoval.
Děti potřebují prostor, aby se mohly projevit. Hraním si s autíčky, panenkami, na schovávanou, na řidiče autobusu… Všechny tyto hry děti dělají bez přemýšlení. Protože tím dávají najevo, co chtějí dělat. A na tomto základu mají být děti vedeny.
Skutečným mistrem se člověk, i dítě, stává, jen opakováním.
A já vnímám, že právě toto opakování vede ke šťastnému životu.
A šťastný život je o tom, že děláte to, co je Vašim posláním. Naplňuje Vás a baví.
To, co vyjadřuje Vás samotné svou přirozeností a všemi dary, které jste od sudiček dostali do vínku.

A nezoufejte. Jako dítě nebo děti si můžete dovolit chovat se kdykoliv.
Probudíte tím v sobě své touhy a vlastnosti. Touhy a vlastnosti, které jsou Vašim obrovským potenciálem. Touhy, které se stanou Vaší motivací. Důvodem, proč ráno vstát z postele.