Archiv štítku: poslání

Není to vždy ale tak jednoduché, bývá to občas hodně těžké.

Hodně těžký život máme, pokud si jej zbytečně komplikujeme. A nikdo neříkal, že život je lehký. Život si však můžeme udělat jednoduchý.

Když přestaneme dělat zbytečné věci, které nás odklání od naší cesty a víry.

Jedině však láska a víra v sebe; schopnost pochopit sebe samého a navrácení k cestě nás může znovu zachránit; tak jako schopnost odpustit (si) a jít dál.

Protože život je o chybách. Nikdo nám přesný návod na život nedal. A ani nemůže. Každý jsme unikát. A každý se potřebujeme naučit naslouchat sobě samému; svému tělu, jak reaguje na naše niterné potřeby. A dovolit si jít si za svými vizemi; plnit hodnotu, kterou jsme si stanovili uvnitř našeho poslání.

A součástí toho poslání a zároveň povinností v našem životě je být a zůstat šťastný.

A šťastný může člověk být jen pokud dělá to, co skutečně chce.

A zároveň je potřeba přijmout i všechny ostatní události, které jsou nevyhnutelné. A slouží jako zrcadlo a ukazatel, že jsme sešli z naší cesty. A i za tyto odbočky je potřeba se mít rád.
Protože nikdo není dokonalý. Dokonalost je jen vrcholem neetického posuzování a poměřování. Copak jablka jsou hrušky?

Co nás ve škole nenaučili?

Jako první věc vnímám, že člověk se potřebuje naučit reagovat na věci a události, které se kolem nás dějí.

Potřebujeme se naučit, jak pracovat, nakládat s penězi. Jak se o ně starat a vůbec, jak je přijmout.

A za vrchol pomyslné pyramidy a zároveň základní desku celého života pokládám lásku k sobě samému. Lásku k sobě samému a schopnost přijmout sebe samého.
Přijmout se přesně takový, jaký jsem. Se všemi ,,špatnými“ i ,,dobrými“ vlastnostmi.
Špatnými vlastnostmi nás lidé označují, protože nevyhovujeme jejich očekávání. Jejich domněnkám. Lidé raději milují domněnky, než skutečnost.
A dobrými vlastnostmi nás lidé označují, když pro ně děláme to, co oni chtějí.

Tento článek je o tom, co nás ve škole nenaučili.
A teď o tom, co nás tam naučili.
Základem v životním procesu je schopnost, číst, psát a počítat.
Můj osobní názor je, že dějiny, přírodopis, fyzika a podobně mají mít děti možnost vybrat si sami. Aniž by za ně někdo jiný rozhodoval.
Děti potřebují prostor, aby se mohly projevit. Hraním si s autíčky, panenkami, na schovávanou, na řidiče autobusu… Všechny tyto hry děti dělají bez přemýšlení. Protože tím dávají najevo, co chtějí dělat. A na tomto základu mají být děti vedeny.
Skutečným mistrem se člověk, i dítě, stává, jen opakováním.
A já vnímám, že právě toto opakování vede ke šťastnému životu.
A šťastný život je o tom, že děláte to, co je Vašim posláním. Naplňuje Vás a baví.
To, co vyjadřuje Vás samotné svou přirozeností a všemi dary, které jste od sudiček dostali do vínku.

A nezoufejte. Jako dítě nebo děti si můžete dovolit chovat se kdykoliv.
Probudíte tím v sobě své touhy a vlastnosti. Touhy a vlastnosti, které jsou Vašim obrovským potenciálem. Touhy, které se stanou Vaší motivací. Důvodem, proč ráno vstát z postele.